Čarování za soumraku

Já a Ivanův kavyl trávíme spolu letošní čarodějnice... <3

To jsou ty rozkošné heboučké bílé vousky, ten kavyl. :)
Kavyl Ivanův - vážně kouzelná a fascinující silně ohrožená rostlina (C2), na kterou jsem se přijela podívat, hezky mě tu pošimrala po prstech (existuje snad v české přírodě něco něžnějšího?) a já jí za to hezky poděkovala, protože takové setkání je prostě výjimečné a zaslouží si pořádné muchly muchly. :)

Jedná se o stepní trávu, takže ji v ČR najdeme jen v nejteplejších a nejsušších územích. Tam, kde se ostrůvkovitě udrželo bezlesí po celý holocén (mladší čtvrtohory) až dodnes. Chápete to? Prostě místo, kde 11700 let nerostl les a tahle rostlina je pořád tady.

Takových míst už moc není. V Rusku je dokonce zapsán v Červené knize. A já si ho tu jen tak hladím a on tu tak prostě stojí, kouká se do úžasné krajiny Českého středohoří na mé milované Lounsko a čeká pořád na toho svého Ivana. (Máme toho hodně společného. :) Ani jeho Ivan už nikdy nepřijde. Ale to jsem mu neříkala. Mrzelo by ho to.)
Zde se nachází kavylovo vzácné naleziště. Přírodní rezervace Tobiášův vrch. Unikátní také tím, že každá světová strana je jiná a na každé roste něco jiného. Třeba koniklec luční český. Je to jasný? Český! Máme svůj koniklec. :)

Co teda ale nemůžu pochopit je to, že se někdo vydá do tak chráněné přírodní rezervace podívat se na vzácné rostliny a nechá na úplně holém kopci hromadu počůraných papírových kapesníčků. Nemohl si odskočit dole v houští prostě. Nechutný, odporný, hnusný čuňata!

Ale dost bylo chrochtání a kochání se kouzelnými výhledy s kavylem. Jde se čarovat. ✨⭐

Vlevo Raná, vpravo Milá. :) A vpředu čarodějka duhová, jejíž nohu šimrají vousky Kavyla Ivanova. 

A takhle jsem večer na Tobiášově vrchu řádila. :)
Vrch Tobiášův, Kavyl Ivanův... a já? Čí jsem? Ničí nejsem. Já jsem prostě svá. :)

Dívala jsem se mezi Oblík a Ranou, za nimiž na Ohři vykukuje královské město Louny, ve kterém jsem strávila své 4 pubertální roky, sedávala na chrámových schodech, na lavičce na náměstí pod rozkvetlými lípami; na polích Lounska sbírala kameny za valníkem, za což jsem ve svých 15 letech dostala své úplně první vydělané peníze; sbírala brambory, zaváděla chmel, okopávala řepu (cukrovou, a tak jsem jednu rozseknutou motyčkou neodolala neochutnat :) ), a pak zdejší kravičky dojila, telátko rodila a jeho kudrlinky pak hladila. :)
Na Oblíku (ten oblý vlevo) nám naše fyzikářka vyprávěla, proč nám zalehnou uši, když seběhneme rychle dolů... ale my jsme seběhli tak rychle, že jsme konec neslyšeli. Prostě jsme jí utekli. A taky jsme měli ty zalehlé uši. :)

Vypravila jsem se tento večer svými čáry do budoucnosti, ale v myšlenkách jsem se poklonila i minulosti. Mám to tu ráda. 

Kouzelné květy. Jako ale fakt kouzelné! No fakt! :) To je na nich přeci vidět, ne?

Vyhlížím, kam dnes večer poletím. 

Všechna moc soustředěná do plamínku...

To v tomto kraji jsem si v 90. letech snila o všem, co si teď plním...

...některé noci jsou magické

České středohoří, Tobiášův vrch, Lounsko - tohle místo jsem si pro dnešní večer vybrala

Troška z mého filipojakubského dvouhodinového čarování.

Úplně všechna přání, která jsem od vás dostala, vybavena tou největší mocí za poslední roky, jsem předala dál. Spojila jsem síly tří planet, přírody, duchů a mě v jednom z nejkouzelnějších večerů za poslední roky. Teď už je to na vesmíru. 

<3