sobota 4. února 2017

Můj výkladový slovník

Můj výkladový slovník pro ty, kteří mi nerozumí:

1. Dejte mi všichni pokoj! = Potřebuju si s někým popovídat a obejmout.

2. Co tak vejrá ten divnej chlápek v autobuse? = Ať mě ten kluk s tím krásným úsměvem osloví!

3. Nejezdi, stejně to nemá cenu. = Přijeď a přesvědč mě, že to cenu má.

4. Stejně na tebe nemám čas. = Čas na tebe nemám proto, že jsem si nabrala tři práce, abych nemusela v hlavě řešit to, že tu nejsi.

5. Nechci se líbat. = Chci se líbat, ale moc nás to připoutá.

6. Nemiluju tě. = Miluju tě, ale potřebuju tě tady, ne v jiné galaxii.

7. Nejezdi takovou dálku. = Přijeď! Jen mi víkend s tebou nestačí.

8. Ani nakoupit jsem nestihla a nemám z čeho uvařit. = V lednici je pomelo, které jsem koupila, že nám ho vyloupu, až tu budeš, když ho máš tak rád.

9. Je mi to jedno, stejně jsem doteď vstávala sama. = Dala bych cokoliv za to probouzet se vedle tebe.

10. Je mi pořád zima. = Chybí mi tvé hřejivé doteky.

11. V pohodě, všechno si vyřeším a zvládnu sama. = Potřebuji tvojí pomoc, ale nikdy si o ní neřeknu.

12. Dobře, tak si mě zablokuj a dělej to, co cítíš, že musíš. = Zůstaň tu se mnou napořád.

13. Hodně štěstí. = Počkej, nevzdávej to, neodcházej ještě.

14. Miluju tě. = Miluju tě.

Paradox zazděné lásky

Tohle jsem nechtěla, aby mi dnes v pět ráno v sobotu, kdy jsem se těšila, že se konečně vyspím, došlo:

Co nejvíc pracuju a trávím čas v práci, beru si těch prací víc, abych nemusela v hlavě řešit to, že jsem sama a zaměstnala si tak hlavu něčím jiným. To funguje skvěle.

Pak se ale vracím do prázdného bytu a zjišťuju, že čím víc pracuju, tím menší mám šanci, že sama nezůstanu.

Netuším, jak z toho ven.

Podvědomě (asi sebeobranným mechanizmem) jsem si zablokovala prostor pro partnera právě z toho důvodu, že ho nemám. To popírá logiku. (Kterou taky nemám.)

A vždycky, když se nějaký i přes tu mojí absolutní pasivitu objeví a chce mě, otevře mi svoji náruč a chce dát tolik lásky, kolik mu chci dát já, jsem to já, kdo celý rodící se vztah zazdí, protože jsem si svůj život takhle nastavila.


Mohla bych se prosím tohle ráno ještě jednou probudit a tuhle myšlenku zapomenout?
Nebo čím mám zaměstnat mozek, abych tohle nemusela řešit?

Jsem už hrozně unavená.