Hop

❄️ Hop ❄️

<3 Kačenka na čerstvém povětří vyfoukaná celá i s bambulí, moje hlava taky celá vyfoukaná i bez bambule, obě vyskákané, vyklouzané a doma pěkně vyždímané.
Dny, kdy je mi taky deset, miluju. Ještě, kdyby pak doma tu deku, horké kakao a čerstvý broskvový koláč přinesl na klín někdo i mně.

Asi květák...

Koukám

Tak nevim no.
Nic tam v tom okně není, ale všichni tam koukaj. 😊

(Já vím, že jsem otravná s těmi svými statusy při cestování. Až se mnou bude někdo jezdit, mobil bude ležet mrtvý v kabelce a otravovat budu svého spolucestujícího.)

Help

Nějaké prášky proti zamilování by nebyly? 
Tak ne, no. :-/

Rozloučení

Ohňostrojem nad Špilberkem rozloučilo se se mnou ještě vánočně vyzdobené Brno, kyčle mě krásně bolí z pochodu švihlou chůzí a ještě teď cítím objetí, která jsem tu dostala hned dvě a pro tohle poňuchňání pošušňání jsem sem jela totiž, protože Jarda Vrchlických povídal, že za trochu lásky stojí za to jít světa kraj. Trocha lásky to byla. Fakt trocha. S hlavou odkrytou jsem šla. Ale bosá v ledu jsem to teda nedala, no. :-/

Byl to díky dvěma lidem, kteří se dnes náhodou nachomýtli u mě, výjimečný den. To jedno objetí bylo od Ditušky, kterou jsem viděla úplně poprvé v životě, a to se pět let známe. Vůbec jsme neplánovaly se potkat, prostě jsme se potkaly :), a to druhé od Ladi, což je veselý kluk s buřinkou (pro pochod švihlou chůzí nezbytnou), na kterého jsem tu narazila přesně před rokem a on tu byl, kluk jeden, zas! 😊

Je jedinečné vidět se s lidmi hodinu ročně a s některými půl hodiny za pět let. Možná bysme ty intervaly mohli trošku zkrátit, ne?

A ještě něčím byl tento den zcela výjimečným. Po celý den se na informační tabuli na žádném nádraží ani jednou neobjevilo zpoždění žádného spoje! Všechny vlaky dnes jedou včas. Jsem asi na jiné planetě. 

😊

Rostlinkový burger

Začíná to dobře s burgerem a batátovými hranolkami ve veganské restauraci. 
(Nesnáším se, když si fotím jídla, ale tohle jsou rostliny přeci. Taková zahrádka, co už je hezky v mém bříšku. 😊)

Hrozně rychlý vlaky

Tyhle hrozně rychlý vlaky, co nikde nestaví, a když už, tak na půl minuty, jsou tak zrychlený, že člověk v té rychlosti vůbec nepostřehne, že měl vystoupit.

Juchů, adrenalin!

Juchů, adrenalin!

Na den přesně po roce utíkám z domu. A stejně jako před rokem stejným směrem. Můj vlak do Kolína už má jako vždy zpoždění. Jako vždy ho v Lípě neměl, ale chytá ho po cestě. Historie se opakuje. Jen ten důchodce, co si vedle mě vloni sedl a vždycky zařval: "Hele, zajíc!" tu není. Škoda no.

Všechny cestující zajímá jen to, jestli stihnou přípoj do Prahy. 
Praha. Praha. Praha. Mě nezajímá žádná Praha. Mě zajímá Brno! Jsem holt samotinká jediná osaměloučká nakopnuťoučká tady v tom širém placatém kraji v Polabí a ve vlaku, co nikdy nejezdí včas.

Vloni bylo v tento den -18°C, zamrzaly lokomotivy a já se místo do Bratislavy došourala jen do Brna, což se nakonec ukázalo taky jako fajn zážitek a navíc jsem se projela zadarmo, protože mi dráhy vrátily celé jízdné. 😊
http://hruskovatereza.blogspot.cz/…/jak-se-vyparuje-kapka.h…

Co mě asi potká dnes?
Představa stráveného dopoledne na hnusném kolínském nádraží, na kterém už znám každý šroubek, cihlu a bezdomovce, mě přímo děsí.

Na cestování je úžasné, že se pořád něco děje.
(Tato věta neplatí, pokud zkejsnete na kolínském nádraží. 😊)

Šeptám

Při mém bloumání žitavskými ulicemi cvrnkla mi do nosu dnes, 6. ledna 2018, sladká vůně rozkvetlé kaliny a přenesla mě tak na chvíli do jara. <3
Asi mi chtěla udělat radost.
Tak já zase udělám radost jí a pošlu její jarní pozdrav do světa k vám, jak jsem jí tu potají slíbila (šeptem, aby mě kolemjdoucí neslyšeli) do ouška.
A kde že mají rozkvetlé keře v lednu ouška? Inu, běžte se podívat! 😊

Tak já jedu tedy zase zpátky.
Do zimy. :-/
Pa. 😘

To se řekneee

Ale... ale... ony tam skočily!
To se řekneeee.

Do uší dohráli mi Beatles, sedím na břehu Olbersdorfského jezera, kde jsem se chtěla prostě procházet, vyhřívám se v lednovém sluníčku, hřeje mě do zad, je úplné bezvětří, 10°C, šplouchají tu vlnky, zpívá skřivan a v dáli houká malá parní lokomotiva, děti tu běhají, vesele hulákají své česko-polsko-německé výkřiky, lidi se drží za ruce a je tu takový klid, ze se mi ani odsud nechce.

Aha, tak tady je konec

Aha, tak tady je konec. 
Už jsem ho našla. 
Ještě najdu ten druhý a budu už v koncích...