Juchů, adrenalin!
Na den přesně po roce utíkám z domu. A stejně jako před rokem stejným směrem. Můj vlak do Kolína už má jako vždy zpoždění. Jako vždy ho v Lípě neměl, ale chytá ho po cestě. Historie se opakuje. Jen ten důchodce, co si vedle mě vloni sedl a vždycky zařval: "Hele, zajíc!" tu není. Škoda no.
Všechny cestující zajímá jen to, jestli stihnou přípoj do Prahy.
Praha. Praha. Praha. Mě nezajímá žádná Praha. Mě zajímá Brno! Jsem holt samotinká jediná osaměloučká nakopnuťoučká tady v tom širém placatém kraji v Polabí a ve vlaku, co nikdy nejezdí včas.
Praha. Praha. Praha. Mě nezajímá žádná Praha. Mě zajímá Brno! Jsem holt samotinká jediná osaměloučká nakopnuťoučká tady v tom širém placatém kraji v Polabí a ve vlaku, co nikdy nejezdí včas.
Vloni bylo v tento den -18°C, zamrzaly lokomotivy a já se místo do Bratislavy došourala jen do Brna, což se nakonec ukázalo taky jako fajn zážitek a navíc jsem se projela zadarmo, protože mi dráhy vrátily celé jízdné. 
😊
http://hruskovatereza.blogspot.cz/…/jak-se-vyparuje-kapka.h…
😊http://hruskovatereza.blogspot.cz/…/jak-se-vyparuje-kapka.h…
Co mě asi potká dnes?
Představa stráveného dopoledne na hnusném kolínském nádraží, na kterém už znám každý šroubek, cihlu a bezdomovce, mě přímo děsí.
Představa stráveného dopoledne na hnusném kolínském nádraží, na kterém už znám každý šroubek, cihlu a bezdomovce, mě přímo děsí.
Na cestování je úžasné, že se pořád něco děje.
(Tato věta neplatí, pokud zkejsnete na kolínském nádraží.😊)
(Tato věta neplatí, pokud zkejsnete na kolínském nádraží.
😊)
Žádné komentáře:
Okomentovat