Ohňostrojem nad Špilberkem rozloučilo se se mnou ještě vánočně vyzdobené Brno, kyčle mě krásně bolí z pochodu švihlou chůzí a ještě teď cítím objetí, která jsem tu dostala hned dvě a pro tohle poňuchňání pošušňání jsem sem jela totiž, protože Jarda Vrchlických povídal, že za trochu lásky stojí za to jít světa kraj. Trocha lásky to byla. Fakt trocha. S hlavou odkrytou jsem šla. Ale bosá v ledu jsem to teda nedala, no. 
Byl to díky dvěma lidem, kteří se dnes náhodou nachomýtli u mě, výjimečný den. To jedno objetí bylo od Ditušky, kterou jsem viděla úplně poprvé v životě, a to se pět let známe. Vůbec jsme neplánovaly se potkat, prostě jsme se potkaly 
, a to druhé od Ladi, což je veselý kluk s buřinkou (pro pochod švihlou chůzí nezbytnou), na kterého jsem tu narazila přesně před rokem a on tu byl, kluk jeden, zas! 
😊
, a to druhé od Ladi, což je veselý kluk s buřinkou (pro pochod švihlou chůzí nezbytnou), na kterého jsem tu narazila přesně před rokem a on tu byl, kluk jeden, zas! 😊
Je jedinečné vidět se s lidmi hodinu ročně a s některými půl hodiny za pět let. Možná bysme ty intervaly mohli trošku zkrátit, ne?
A ještě něčím byl tento den zcela výjimečným. Po celý den se na informační tabuli na žádném nádraží ani jednou neobjevilo zpoždění žádného spoje! Všechny vlaky dnes jedou včas. Jsem asi na jiné planetě.
😊
Žádné komentáře:
Okomentovat